Mé hledání univerzálního náboženství

Úvod
Agnosticismus
Alternativní společnost
Moderní věda
Hinduismus a vaišnavismus
Otázky a odpovědi
Vegetariánství
Univerzální náboženství

Rančor Dása
ISKCON Communications Journal č. 2, červenec-prosinec 1993
(výtah z článku)

Chodil jsem do katolické školy, kde nás neučili o ostatních náboženstvích, neboť se považovalo za ztrátu času učit o naukách, které byly očividně falešné. Tehdy před Druhým Vatikánským koncilem katolická nauka učila nejen, že Ježíš je jediná cesta k Bohu, ale také že římsko-katolická cíkev je jediná cesta k Ježíšovi. Připadalo mi to velmi nespravedlivé vůči lidem, kteří o Ježíšovi nikdy neslyšeli, a také neuctivé k miliónům věřících, kteří věrně následovali své "rodné" náboženské tradice. Cítil jsem, že to nemohlo být pravé Ježíšovo učení, a nemohl jsem se cele oddat náboženské cestě, která předem vylučovala tolik lidí.

V devatenácti letech se mi dostala do rukou Bhagavad-gítá a hluboce na mne zapůsobila. Byla to kniha, která zjevně obsahovala pravdu o Bohu. Hlas, jenž ke mně promlouval z jejích stránek byl ten samý, který jsem slyšel z Evangelií; navzdory tomu, že nepřicházel z křesťanské tradice. A přece zde všeobecná platnost, kterou jsem cítil v Ježíšově učení, hovořila z každé její stránky. Tak jako mnozí přede mnou, i já jsem došel k poznání, že Bhagavad-gítá je dostatečně široká a hluboká, aby dokázala obsáhnout celé spektrum lidské náboženské zkušenosti.

Někdy v té době jsem sledoval Late Night Line Up, noční publicistický program televize BBC. Hostem programu byl vznešeně a laskavě vyhlížející indický guru, který vypadal a mluvil jako skutečný duchovní mistr. Moderátor pořadu ho požádal, aby představil sebe a své učení a on okamžitě odpověděl, že učí, jak milovat Boha.

Přímá odpověď moderátora poněkud vyvedla z míry, ale pokračoval: "O kterém Bohu mluvíte? Je stejný jako křesťanský Bůh?" Zvědavě jsem očekával odpověď. Mohl tento muž, zjevně ne křesťan, uctívat stejného Boha jako já? O tom, že Boha znal, nemohlo být pochyb - výraz jeho tváře hovořil sám za sebe.

"Ovšemže mluvím o stejném Bohu", zněla jeho odpověď doprovázená chápavým úsměvem a aby to dokázal, usedl na podlahu studia a začal se svými žáky zpívat Haré Kršna. Božský zvuk Kršnových jmen mě nenechal na pochybách, že Prabhupáda mluvil pravdu.

Získal jsem Prabhupádovu Bhagavad-gítu a její studium mě stále více přesvědčovalo o tom, že se jedná o skutečně univerzální písmo. Kršna podporuje všechny druhy vyznání jako část procesu hledání pravdy. V sedmnácté kapitole vysvětluje různé druhy víry odpovídající jednotlivým osobám a podporuje snahu každého jednotlivce na jeho cestě tím, že ho utvrzuje v jeho víře a oddanosti k vyvolenému božstvu (7.21). Dále varuje před rušením ostatních na jejich cestě (3.26), protože z konečného hlediska jsou všechny bytosti na Kršnově cestě a dostávají od Něj odplatu (4.11). Jeden z klíčových veršů pro mě byl:

"Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženství a převládne ateismus, ó synu Bháratův, v té době sestoupím" (4.7). Tímto slavným výrokem Kršna smetl všechny sektářské nároky týkající se monopolu na pravdu. Prabhupádův komentář nám sděluje mnoho důležitého: "Není pravda, že se Bůh zjevuje jen v Indii. Někdy sestoupí Osobně a někdy pošle Svého pravého zástupce - Syna, služebníka nebo sestoupí Sám ve skryté podobě." Neměli bychom si myslet, že Kršna a Pán Čaitanja jsou jediní, kdo učili lidi tohoto světa o Bohu nebo že vaišnavská tradice je jediné pravé náboženské učení.

Nejpřesvědčivější pro mne bylo Kršnovo tvrzení, že cesta pravého poznání trvá mnoho životů. Z toho bylo zřejmé, že různé náboženské cesty a jejich etapy představují stupně na žebříku duchovního pokroku.

Je zajímavé, že od doby mé školní docházky se oficiální doktrína katolické církve změnila. Nyní se učí, že Krista je třeba nalézt ve všech náboženstvích. Dobrý hinduista tedy může nalézt Krista následováním Bhagavad-gíty. Je to velký krok kupředu, který se blíží tomu, co Prabhupáda často říkal o věřících z jiných tradic. Šríla Prabhupáda často mluvil o jednotě náboženství a o tom, že nepřišel obracet křesťany na hinduismus, ale povzbudit je, aby řádně následovali svoji tradici.

V knize Světlo Bhágavatamu je zvláště významná pasáž: "V tomto věku bezbožné civilizace uznali mudrci celého světa, že náboženské skupiny, které věří v Boha, musí opustit svá "ústraní" a kázat vědu o Bohu všem lidem. Hinduisté, muslimové, křesťané a ostatní, kteří pevně věří v autoritu Boha, nesmí nečinně sedět a tiše sledovat rychlý růst bezbožné civilizace. (...) Odpovědní náboženští vůdci se musí sejít a vytvořit společnou základnu ligy oddaných světa."

Takové pocity Prabhupáda obvykle vyjadřoval vůči členům jiných náboženství, na veřejných přednáškách nebo mezinárodních konferencích. Nesměřovaly k jeho blízkým následovníkům. Prabhupáda tak dal příklad rozlišování během kázání. Pravý kazatel jemně moduluje poselství vůči obecenstvu, aniž by se uchyloval ke kompromisům ohledně pravdy.

Ve společnosti oddaných, v úzkém společenství, posloucháme a hovoříme přímo o Kršnovi, Jeho kráse, Jeho milosti, Jeho moudrosti a Jeho láskyplných zábavách s oddanými a tak prohlubujeme naši lásku k Němu a k sobě navzájem.

Když opustíme chrámy a vyjdeme do světa, musíme se chovat jinak, s moudrostí a citem k ostatním duším a duchovním pravdám. Tyto skutečnosti se mohou lišit od těch, které sdílíme s oddanými Kršny, mohou být obecnějšího rázu, a přesto mohou být velice vzácné a zvláštní v tomto hmotném světě. Kazatel mluví k srdci posluchače tak, že pouze neopakuje naučené výroky, ale je schopen naslouchat hlasu Kršnovy inspirace a také jejímu odrazu v srdci posluchače.

Tak se nám může pošťastnit potkat členy jiných náboženství, kteří nám mají mnoho co dát. Ne, že když známe Kršnovu osobní podobu a oni ne, nemůžeme se od nich nic naučit. Znakem duchovně pokročilého člověka je, že se neustále učí, od každého a ze všeho, a nikdy není hluchý ke Kršnovu hlasu, ať mluví odkudkoliv nebo prostřednictvím kohokoliv. Mám přítele křesťana, který následuje své učení a přitom má vůči oddaným Kršny to nejvyšší uznání a je vždy připravený od nich naslouchat. To je známka duchovního pokroku.

Ti, jimž náboženská ustanovení vylučují možnost učit se od následovníků jiných duchovních cest a ti, kdo si nedokáží vážit oddaných Kršny, zjevně nepatří mezi nejpokročilejší oddané. Je třeba je respektovat, ale pro nás i pro ně je nejlepší se navzájem nesdružovat. Ovšem ti oddaní (jak je Prabhupáda nazývá, neboť mají pevnou víru v Boha, přestože Jej nemusí znát jako Kršnu), kteří milují a jsou otevření vůči ostatním, představují pravý opak. K nim bychom se měli chovat velkoryse, protože si máme navzájem mnoho co dát.

Považuji za nesmírně smutné, že v mnoha kruzích si ISKCON získal pověst fundamentalistické hinduistické skupiny, kterou zajímají jen přívrženci a vlastní pokrok a jejíž přívrženci jsou natolik zaneprázdněni předkládáním vlastního názoru, že nemají čas naslouchat názorům ostatních. Nevěřím, že by to byl Prabhupádův záměr. Bohužel, mnozí z nás zapomněli rozlišovat mezi společností oddaných a veřejností.

Před několika lety jsem se zúčastnil Canterburského festivalu víry a životního prostředí, kde se shromáždili příslušníci všech náboženství. Jako jeden z organizátorů jsem vedl skupinu poutníků, jejíž jednu polovinu tvořili oddaní a druhou polovinu členové jiných náboženství, z Bhaktivedantova Manoru, hlavního centra ISKCONu v Británii, na šestidenní pěší cestě do Canterbury.

Gerry Jennings, křesťanská členka naší skupiny, přijela z Ameriky se svou dcerou a poprvé v životě se setkala s oddanými. Když skončilo našich osm společných dní, zeptal jsem se jí, co si myslí o oddaných:

"Oddaní jsou velmi mírumilovní a srdeční a mnohému jsem se od nich naučila. Pokud jim ale mohu dát nějakou radu, pak asi tu, že by měli lidem naslouchat stejně jako kázat. Každý je nadšený co se týče jeho víry, ale musí si uvědomit, že stejně nadšený je i jeho partner v rozhovoru. Pokud lidé jakéhokoliv vyznání dokáží usednout a naslouchat stejnou měrou jako mluvit, potom všichni dojdeme k pojetí jednoho Boha snadněji než jakýmkoliv jiným způsobem". Její dobře míněná rada pro mě byla poučná. Ona sama je důkazem, že vědomí Kršny můžeme předávat i jinak věřícím lidem a zvyšovat tak svoje poznání Kršny a Jeho milosti.

Please support us: