Alternativní společnost

Úvod
Agnosticismus
Alternativní společnost
Moderní věda
Hinduismus a vaišnavismus
Otázky a odpovědi
Vegetariánství
Univerzální náboženství

(12. kapitola knihy Rančora Prima "Hinduism and Ecology", Cassell Publishers Ltd., London - New York, copyright WWF 1992)

Zapomeneme-li na cíl lidského života a budeme zneužívat darů Pána pro smyslový požitek, a tak se stále více zaplétat do hmotné existence, která není cílem stvoření, nepochybně se z nás stanou zloději a potrestají nás přírodní zákony. (A.Č. Bhaktivédánta Svámí, Bhagavad-gítá taková, jaká je, 3.12, význam)

Mezi učiteli védské duchovní tradice 20. století lze stěží najít někoho tak smělého a nekompromisního jako byl A.Č. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda. Jako mladý muž byl nadšeným stoupencem Gándhího a sdílel jeho víru v ,jednoduché žití a vznešené myšlení'. Když ve věku 22 let potkal svého budoucího gurua (duchovního mistra), Bhaktisiddhántu Sarasvatího, přidal ke své víře pevný vztah k poselství Kršny. Tyto dva ideály se staly základem jeho života.

Na žádost svého gurua zasvětil svůj život šíření védské tradice filozofie vědomí Kršny v západním světě. V roce 1965, ve věku 70 let, po celoživotní přípravě, opustil Indii a vydal se na osamělou misi. Rozhodl se nejprve jet do Ameriky, kde považoval své poselství za nejpotřebnější. Téměř nikdo neočekával, že by mohl něčeho dosáhnout. Byl starý, bez prostředků, o Západě nevěděl prakticky nic, žádal lidi, aby zanechali materialismu (do něhož zahrnoval požívání omamných látek, masa a nedovolený sex) a odevzdali se službě Kršnovi. Jak by mohli Američané zanechat svého životního stylu a uctívat boha, o němž nikdy předtím neslyšeli? Proč by měl někdo naslouchat?

Ale mladí lidé v New Yorku a San Franciscu naslouchali. Jeho přesvědčení, bezchybné dodržování toho, co kázal, srdečnost a pevný charakter přitáhly mnohé. Oslovoval najzazší problém jejich myslí - všeničící materialismus západního způsobu života. Pro ty, kteří naslouchali, měl fascinující poselství - nabízel duchovní způsob života založený na jednoduchosti a oddanosti Bohu.

Prabhupáda věřil, že příroda může poskytnout vše potřebné, pokud bude lidstvo žít jednodušeji. Průmyslový rozvoj považoval za chybu narušující rovnováhu pokojného života.

Lidský blahobyt vzkvétá prostřednictvím darů přírody, ne obřích průmyslových podniků, které jsou výplodem bezbožné civilizace a příčinou zániku vznešených cílů lidského života. Čím déle budeme rozvíjet tato škodlivá průmyslová odvětví ve snaze vyždímat všechnu lidskou životní energii, tím více bude mezi obyvatelstvem neklidu a nespokojenosti. (A.Č. Bhaktivédánta Svámí, Šrímad Bhágavatam, 1.8.40, význam)

Předvídal následky vykořisťování přírodních zdrojů. Moderní průmysl znečišťuje ovzduší a podporuje nerovnost, bezpráví a chudobu. A zejména připravuje lidi v něm zaměstnané o přirozenou krásu Božího stvoření, která jim pomáhá vyvinout jejich jemnější duchovní instinkty:

Továrny a průmyslové podniky ničí jemné city lidské bytosti a společnosti. Lidská energie má být řádně využita pro rozvoj jemných smyslů, určených pro duchovní porozumění, v němž spočívá řešení problému života. Ovoce, květiny, krásné zahrady, parky a vodní nádrže s kachnami a labutěmi hrajícími si mezi lotosy a krávy dávající dostatek mléka a másla - to vše je nezbytné pro vyvinutí jemnějších tkání lidského těla. (A.Č. Bhaktivédánta Svámí, Šrímad Bhágavatam, 1.11.13, význam)

Prabhupáda učil, že blahobyt lidské společnosti závisí z konečného hlediska na požehnání Boha:

Je-li Pán potěšen, bude potěšena celá příroda. V řekách bude dostatek vody, aby zavlažila zemi; v oceánech bude dostatek minerálů, perel a drahých kamenů; v lesích dostatek dřeva, léčivých rostlin a zeleniny a změny ročních období podpoří růst velkého množství ovoce a květin. (A.Č. Bhaktivédánta Svámí, Šrímad Bhágavatam, 1.10.5, význam)

Prabhupáda viděl náš vztah s Bohem, přírodou a ostatními stvořeními osobním způsobem. Bůh je náš otec, příroda naše matka a ostatní živá stvoření naši mladší bratři a sestry. Naší zodpovědností vůči ostatním členům rodiny je nevytvářet chaos svojí chamtivostí:

Člověk je starším bratrem všech ostatních živých bytostí. Je obdařen větší inteligencí než zvířata, aby si mohl uvědomit běh přírody a vůli všemocného otce. Lidská civilizace by měla záviset na darech matky přírody a nesnažit se o umělý ekonomický rozvoj, který uvádí svět v chaos chamtivosti a moci, které slouží jen k dosažení umělého přepychu a smyslového požitku. (A.Č. Bhaktivédanta Svámí, Šrímad Bhágavatam, 1.10.4, význam)

Nebyl však natolik nepraktický, aby očekával, že se svět vzdá technologie ihned. Doporučoval, že musí-li být použita, pak to má být pro správný účel. Z absolutního hlediska není stroj ani dobrý ani špatný - záleží jen na způsobu jeho užití:

Pokud západní svět, slepec, vezme Indii, chromého, na záda, může chromý duchovně ukazovat cestu a slepec dodávat hmotnou podporu. Pokud Amerika a Indie spojí své technologické a duchovní zdroje, toto spojení povede k míru a blahobytu na celém světě. (A.Č. Bhaktivédánta Svámí, rozhovor z časopisu Back to Godhead, roč. 14, č. 11, listopad 1979)

Prabhupádovu alternativní vizi lidské společnosti lze shrnout do dvojího závěru: ochrana bráhmanů a krav. Bráhmanové jsou duchovní učitelé společnosti. Musí být podporováni, aby mohli poskytovat duchovní vedení. Na moderní vzdělání se vynakládá množství energie, přestože postrádá duchovní rozměr. Prabhupáda věřil, že nejdůležitějším druhem vzdělání je duchovní a hodnota ostatních druhů vzdělání se projeví pouze ve spojení s ním.

Zatímco bráhmani zajišťují duchovní blahobyt, ochrana krav zajišťuje blahobyt hmotný. Krávy spásají trávu, kterou lidé jíst nemohou, a přeměňují ji v "zázračný pokrm" - mléko, jehož použití je mnohostranné a má vysokou výživnou hodnotu. Lze z něj připravit jogurt, sýr, máslo a ghí (přečištěné máslo, používané mj. na smažení). Na oplátku za mléko by měla být kravám poskytována ochrana a péče jako právoplatným členům společnosti. Nikdy by neměly být zabíjeny. Býci mohou být stejně prospěšní, protože jsou zvyklí na těžkou práci na poli - orání, mletí a tah. Pomáhají při pěstování obilí a zeleniny a krávy dávají mléko. Mléčné výrobky spolu s obilím a zeleninou tvoří dokonale vyváženou lidskou stravu. Ochrana krav a býků je tedy základem jednoduchého a úspěšného života. V indické tradici představuje býk dharmu, náboženské zásady, a kráva Zemi. Jsou-li oba šťastní, lidská společnost vzkvétá.

Tragédií moderní společnosti je, že neoceňuje význam péče o krávy a býky, ale místo toho je vykořisťuje a zabíjí. Ekonomika mnoha zemí stojí na zabíjení zvířat a pojídání masa je všude považováno za civilizované lidské chování. Ovšem Manu-smrti (5.51), základní zákoník védské tradice, považuje toho, kdo zabíjí zvířata, za vraha. Říká, že všichni, kteří mají co dělat se zabíjením - řezník na jatkách, řezník-prodavač, kuchař a strávník - podléhají trestu přírody. Každý rok je ve Velké Británii zabito na jatkách 34 milionů kusů dobytka, ovcí a prasat (noviny The Independent, 2.12.1986). Karmické účinky tohoto masového zabíjení nelze brát na lehkou váhu. Tragické pohromy a války patří mezi ně.

Posledních dvanáct let svého života (1965-1977) Prabhupáda strávil neustálým cestováním. V průběhu času založil Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (ISKCON), jejíž úkolem je uvádět do praxe a šířit Kršnovo poselství. Otevřel přes sto středisek ISKCONu a zasvětil tisíce žáků. V Evropě, Severní Americe a Indii také založil dvanáct zemědělských komunit, věnovaných jednoduchému životu a vznešenému myšlení.

Cílem těchto komunit je soběstačnost. Chovají krávy a býky a pro pěstování své vlastní potravy používají technologie organického zemědělství. Býci jsou cvičeni pro všechnu práci, kterou obvykle vykonávají stroje - orbu, dopravu, mletí obilí a výrobu energie pro pohon jednoduchých mechanismů. Krávy na těchto farmách dávají více mléka než ostatní, protože jsou šťastnější. Je o ně pečováno s láskou a osobní pozorností. Když zestárnou, odcházejí na odpočinek, aby se pásly, a nemají se tedy čeho obávat. Komunity experimentují s technikami soběstačnosti, jako je například výroba paliva z obilí, metanu, kompostování, recyklace odpadu, střídání plodin a přirozená ochrana proti škůdcům a plevelům.

Soběstačnost v dnešním světě není nic snadného. Ekonomický systém Západu je přizpůsoben umělému životnímu stylu založenému na centralizované produkci a mezinárodním obchodě. Místní produkce všeho nezbytného nepasuje do šablony západního způsobu života. Nyní však v ISKCONu existuje přes dvacet takových komunit čítajících přes tisíc mužů, žen a dětí. Pokračují v rozvoji a získávání zkušeností.

V roce 1976 Prabhupáda jedné takové komunitě napsal:

Chtěl bych, aby všichni oddaní mohli žít soběstačně díky vlastní produkci zeleniny, obilí, mléka, ovoce a květin a ručnímu tkaní látek. Takový jednoduchý život je velice pěkný. Jednoduchý život na vesnici šetří čas pro ostatní činnosti, jako je zpívání Hare Kršna. (dopis Tušta Krišnovi, 27.8.1976)

Jak došlo k degradaci Indie (úryvek z 13. kapitoly)

Téměř dvěstě let byli Indové odcizováni od své vlastní kultury pomocí anglického vzdělávání. Byli vybízeni, aby uvažovali západním způsobem a vážili si hodnot, kterých si váží Západ. Jejich vlastní tradiční hodnoty byly odsunuty na pokraj zájmu. V mnoha případech již ani neznají jejich obsah a význam, protože se o nich nikde neučí. Rodina, v indické společnosti tradiční kolébka vzdělání, je v rozkladu vlivem migrace z venkova do měst a rozvratu moderního života.

Gándhí varoval před následky industrializace a řekl o nich, že Indii zničí. Většina vlivů ohrožujících životní prostředí venkova (vesnic) jsou následky zavádění industrializace a západního způsobu života. V průběhu 70. a 80 let indický venkov zaplavila motorová doprava a moderní média. Ta pronikla do společenského systému, který se za tisíc let změnil jen minimálně a způsobila obrovská napětí a nedorozumění. Rychlé turistické autobusy a nákladní auta se dělí o tutéž cestu s volskými potahy a chodci. Televize vystavuje neopatrné vesničany promyšleným tlakům moderního západního marketingu a svádí je předváděním životního stylu, o němž se jim může jen zdát. Příchod blýskavých traktorů na farmy věstí zánik stromů, které musí ustoupit zvětšujícím se polím zemědělské mechanizaci. Poutní cesty vystřídala turistika. Nová blahobytná střední vrstva z měst si na vesnicích staví rekreační obydlí, která opuštěně stojí na nejlepších pozemcích zbavených stromů. To jsou zla, kterých se Gándhí obával.

Také je třeba vzít v úvahu více než tisíciletou cizí nadvládu. Muslimové vládli v Dillí osmset let a jejich nadvláda, která nejenže indickou kulturu nepodporovala, ale čas od času ji tvrdě potlačovala, zanechala na celém okolí hlavního města hluboké stopy. Po nich přišli Britové a pomocí své jemnější formy útlaku udělali z Indů občany druhé třídy ve vlastní zemi. Výsledkem tohoto podrobení bylo odnětí podnikavého ducha, sebeurčení a vnitřní nápaditosti lidem, za něž se rozhodovalo zvenčí déle, než vydržela většina národů a kultur. To je důvod, proč Gándhí zdůrazňoval, že Indie nebude schopna skutečné nezávislosti, dokud lidé neobjeví svarádž - moc vládnout si sami - v sobě. Tento den ještě nenastal.

Indie stojí na křižovatce. Community Bio-Diversity, zpráva mezinárodní organizace pro ochranu životního prostředí World Wildlife Fund o Indii z roku 1990 říká: "Čas se nachyluje. Pokud nepodnikneme okamžité kroky, abychom z každého indického dítěte, ženy a muže udělali partnera a příjemce výhod hnutí ochrany přírody, budeme tichými svědky jedné z největších přírodních tragédií lidské historie." Někteří tvrdí, že tato tragédie již začala.

V celé Indii byli lidé odcizeni od svého přirozeného prostředí a zapomnělina starobylé a úctyhodné ekologické hodnoty své kultury - čistotu, jednoduchý způsob života a úctu k přírodě. Je třeba podnětu, který by Indy přesvědčil, že tyto tradice nepředstavují jen nějaký přežitek z minulosti a varoval je, že má-li existovat nějaká naděje pro budoucnost, nelze dopustit zničení životního prostředí.

Lidé na celém světě se snaží zastavit znečištění životního prostředí, které zaplavuje planetu a jejich úspěchy začínají mít vliv na neústupné zastánce bezohledného rozvoje a mezinárodní finanční kruhy. Existují náznaky, že lidé a instituce, které ovládají svět, začínají uplatňovat osvícenější politický přístup.

Se záplatováním současného systému však nevystačíme. Má-li existovat pro budoucí generace na této planetě skutečná naděje pro zdravý život, budeme muset najít nový způsob chápání našeho místa ve světě.

Asi nejhlubší a zároveň nejjednodušší poselství, jež lze získat z indické duchovní tradice, je hodnota jednoduchého života. Západní civilizace vytvořila kult spotřebitele, kdy se naplnění lidského života měří množstvím majetku. Ten, kdo vlastní nejvíce, je považován za nejpokročilejšího. Ten, kdo cestuje pěšky, je níže než ten, kdo cestuje Concordem.

Naplnění v indické tradici se naopak týká ducha. Písmo Védánta-sútra říká, že lidský život je určen k pochopení ducha, které jako jediné může zajistit skutečné naplnění. Nejuznávanější je ten, kdo vystačí s nejmenším množstvím majetku. Společnost, která zastává hodnotu vnitřního života, netouží po hmotném majetku jako prostředku dosažení štěstí.

Na Západě jsme rozvinuli životní styl, který si lidstvo ani Země nemůže dovolit: styl spotřeby, který nehledí do budoucna; společnost přepychového života, ale omezeného myšlení. Je třeba si položit základní otázky o způsobu našeho života, jež vyžadují poctivé odpovědi. Nutnost jednoduššího způsobu života na Západě je zřejmá, ale má-li takový život přetrvat, musí být založen na hlubší duchovní etice. Lidé budou souhlasit se změnou jedině tehdy, uvidí-li něco pozitivnějšího. Bude-li jednoduchost ceněna jako nutný krok na cestě směrem k lidskému naplnění, lidé se rozhodnou žít jednodušeji.

Všechna náboženství světa říkají, že materialismus nefunguje, jednoduchý život je nejlepší a nejvyšší životní úroveň je ta nejjednodušší. Taková byla vždy indická tradice - jednoduchý život a vznešené myšlení.

Please support us: