krishna.com | iskconnews.org | bbt.org

Náginí na Urale

překlad CC-BY-SA: bh. Jan, 2014

Místo: Ural, Jekatěrinburská oblast, Rusko
Datum: 1700
Čas: den

Dva muži pracující v dole, kde se těžil malachit a jiné rudy, si odešli krátce odpočinout na nedalekou louku. Ulehli do trávy a usnuli. Vtom se jeden z mužů jménem Stěpan Petrovič probudil po náhlém postrčení do boku. Pak uviděl podivnou "ženu" sedící před ním poblíž velkého kamene. Její vnější vzhled odpovídal velmi atraktivní mladé ženě s černými vlasy spletenými do copů, k nimž měla připleteno několik červených a zelených korálků. Nebyla příliš vysoká a pohybovala se nelidskou rychlostí, jako "rtuť" měnící mnohokrát svou pozici. Petrovič ji nazval "rtuťová dívka". Pak ji slyšel mluvit s někým, kdo byl zjevně neviditelný, v jazyce, který mu byl zcela neznámý. Zřejmě se svědkovi (jemu) smála a zřejmě mluvila o něm. Její způsob oblékání Petroviče udivil, měla na sobě něco jako hedvábné šaty, ale zřejmě vyrobené z malachitu.
Svědek se polekal, protože již slyšel příběhy o setkání s podivnou ženou v této oblasti. Byla nazývána "Paní Měděné hory". Také slyšel o různých kouscích provedených lidem touto osobou nebo osobami, pomyslel na útěk, ale ona se náhle otočila a s úsměvem řekla: "Proč zíráš na mou krásu, Stěpane Petroviči? Lidé platí peníze, jen aby mě viděli. Pojď blíž, trochu si promluvíme."
Cizinka nějak znala jméno svědka. Vystrašený Stěpan jí řekl, že nemá na rozmluvu čas, ale ona na tom trvala a mladý muž byl nucen poslechnout. Cizinka nařídila Stěpanovi, aby k ní přistoupil a v tom okamžiku si všiml něčeho, co vypadalo jako stovky "ještěrek" všude kolem ní, různých barev, zelených, namodralých, hnědých se zlatými skvrnami atd.
"Nešlapej na ně!" Podivná žena ho varovala: "To je moje armáda. Podívej se, jak jsi velký a těžký a ony jsou malé." Pak zatleskala a ještěrky odešly. Stěpan k ní přišel blíž a zastavil se, ale podivná žena opět tleskla a promluvila k němu ponižujícím způsobem. Pohrozila mu: "Teď nemáš kam jít, pokud šlápneš na mé služebníky, budeš mít problémy!"
Pohlédl dolů a uviděl stovky ještěrek shromážděných na jednom místě. Žena pak řekla: "Teď jsi mi prokázal úctu, Stěpane. Neboj se. Neublížím ti."
Ale Stěpan poukázal na to, že má opravdu velký strach. Podivná žena pak Stěpanovi nařídila, že až bude zítra v dole, musí sdělit svým nadřízeným následující slova: "Majitelka a paní Měděné hory ti nařizuje, ty páchnoucí kozle (!), okamžitě opustit důl v Červené hoře. Pokud budeš pokračovat v ničení mého železného pokryvu, nechám propadnout všechnu měď hluboko do nitra země a nebude nikdy nalezena."
Přiměla Stěpana zopakovat její příkaz a znovu mu řekla, aby se nebál. Pak Stěpanovi nařídila odejít a neříkat nic svému společníkovi. Ještě jednou zatleskala a ještěrky opět odešly. Vyskočila, popadla kámen a také utekla. V tom okamžiku si omráčený Stěpan všiml, že se její vnější vzhled náhle změnil. Teď viděl, že má zelené spáry, ocas s černým hřebenem táhnoucím se dolů po zádech, ale její hlava si stále zachovávala lidský vzhled. Vylezla až na vrchol hory a řekla: "Nezapomeň, co jsem ti řekla, Stěpane. Pokud se budeš řídit mými pokyny, provdám se za tebe!"
Stěpan znechuceně odpověděl, že se nikdy neožení s ještěrem a odplivl si jejím směrem. Zasmála se a řekla: "Setkáme se později znovu, možná se pak rozhodneš."
Pak zase vyskočila a zmizela za velkým balvanem. Ohromený Stěpan přemýšlel, co dělat, protože se bál jak plazí ženy tak svého nadřízeného. Brzy se však rozhodl udělat to, o co byl požádán. Druhý den ráno přišel za svým nadřízeným v dole a zprávu mu předal. Toho to rozzuřilo a obvinil Stěpana, že je buď opilý nebo šílený. Ale Stěpan zůstal neochvějný a říkal, že je to vůle Paní Měděné hory. Nadřízený pak nařídil ostatním, aby Stěpana svázali řetězem a nemilosrdně ho zbili. Poté byl uvězněn hluboko v podzemní jámě, přinýtován dlouhým řetězem a vystaven výsměchu a ponižování.
Když byl Stěpan sám, začal bít do skály, čímž způsobil, že se malachit začal rozpadat. Najednou místo kolem něho vyschlo a za chvíli uviděl jasné světlo a ještěří ženu stojící před ním. Řekla: "Jsi dobrý člověk, Stěpane Petroviči. Prokázal jsi mi čest tím, že ses nebál svého vedoucího."
Žena pak řekla Stěpanovi, aby ji následoval, že vždy drží své slovo, že se mu chystá ukázat své věno. Zatleskala a objevily se stovky ještěrek a rychle odstranily Stěpanův řetěz. Pak pozvala Stěpana do své říše. Šli hluboko do nitra hory. Šla vpředu, Stěpan následoval těsně za ní. Užaslý Stěpan sledoval, jak pronikali hlouběji a hlouběji do skály, která vypadala, jako kdyby před nimi ustupovala. Pak uviděl obrovské tunely, jeskyně a velké podzemní místnosti se stěnami zdobenými měděnými květy. Okolí Stěpanovi připadalo ohromující. Ženiny šaty také jako by měnily barvy, jiskřily jako diamant a pak zase zářily nazelenalým odstínem.
Brzy vstoupili do obrovské místnosti s lůžky, židlemi, stoličkami. Vše bylo vyrobené z mědi. Stěny byly z malachitu posázeného diamanty a strop byl tmavě červený s měděnými květy. "Ještěří královna" pak nařídila Stěpanovi, aby se posadil, a zeptala se ho, jestli se mu líbí její věno a jestli se s ní ožení. Stěpan váhal, protože již měl nevěstu jménem Anastázie. Odpověděl, že její věno je královské výkupné, ale on je jen prostý pracující člověk. Zamračila se a řekla: "Neváhej, vezmeš si mě nebo ne?"
Stěpan odpověděl, že nemůže, protože už nevěstu má. Obával se, že se žena rozzlobí. Ale její reakce byla neuvěřitelná. "Ještěří královna" byla vděčná, ocenila jeho upřímnost a dala Stěpanovi dárek pro jeho manželku - malachitovou krabici plnou všemožných druhů šperků. Stěpan se pak zeptal, jak se dostane zpátky. Řekla mu, ať si nedělá starosti, že bude o vše postaráno, a dodala, že bude osvobozen od svého vedoucího a bude žít život v bohatství se svou nevěstou. Potom mu byly podány různé druhy pokrmů a pak se "Ještěří královna" rozloučila, přičemž dala Stěpanovi několik kamenů a poukázala na to, že mu přinesou bohatství. Stěpan se pak zeptal, kudy má jít a "Ještěří královna" pak ukázala svýma rukama s drápy na kamennou zeď. Před očima se mu objevila díra, která vedla do tunelu. Stěpan následoval cestu tunelem, ve kterém viděl mnoho "pokladů". Jak šel, tunel se za ním automaticky zavíral.
Brzy po tomto dobrodružství se Stěpan stal bohatým a šťastným a lidé si šuškali, že "zaprodal svou duši ďáblu". Práce v dole se brzy zastavila a vše se stalo tak, jak "Ještěří královna" předpověděla. Ale Stěpanovo zdraví se bohužel zhoršovalo a začal "se ztrácet před očima". Za několik let bylo jeho mrtvé tělo nalezeno poblíž opuštěného povrchového dolu v Červené hoře. Říká se, že měl na tváři úsměv a jeho puška ležela poblíž. Místní oznámili, že nad ním viděli stát vysokou zelenou ještěří postavu a oplakávat jeho tělo.

Zdroj: Pavel Bažov (1879-1950) "Paní Měděné hory"
Také vydáno v Moskvě v roce 1983, existuje i film v ruštině Tales of the Ural Mountains (1968).
Komentáře: Příběh je pokládán za "lidovou pověst" založenou na skutečných událostech. Existují tu opravdu podobnosti s moderními setkáními a zprávami o podzemních zařízeních.

Pozn. překl.: Velmi zajímavý příběh podobný příběhům týkajícím se Nágů z védských textů, např. o Ardžunovi a Ulúpí z Mahábháraty (viz článek Nágové a hadi).

page url: http://www.veda.harekrsna.cz/encyklopedie/nagini_ural_cz.htm
Please support us:  
 
© 2001 - 2024 VEDA - Bhaktivedanta Book Trust - Krishna.com, authors. CC-BY-SA J. Mares (contact)