Kdo je Buddha?

Mnoho lidí, včetně množství buddhistů, zvláště theravádové tradice, má za to, že Buddha byl obyčejný člověk, který dosáhl vysokého stupně vědomí. Můžeme se například dočíst: „Buddha není Bůh či božstvo, k němuž je třeba se modlit pro splnění něčeho v životě.  Buddha není inkarnace Boha [ani] prorok ani posel Boží... Je lidská bytost, ale velmi zvláštní lidská bytost, která dosáhla toho, co nazýváme ,Osvícení‘.“

V samotných buddhistických textech však Buddha prohlašuje něco jiného. V théravádové Donasuttě popírá, že by byl „déva (polo-bůh), gandharva (,anděl‘), jakša (strážce pokladů), a lidská bytost.“ Říká, že není žádnou z těchto bytostí, ale je Buddhou (Probuzeným). Ve Vaišálí sútře je osloven: "Buddha, velký Bůh, Bůh dévů, guru dévů." V Sad dharma Pundaríce (Lotosové sútře, 1.100, 3.38, 85, 97, 7.34, 9 úvod, atd.) se prohlašuje za otce všech živých bytostí (a tím i živé bytosti za své děti). V textu 15.21 kromě toho říká: „Jsem otec světa (lokapitA), sebeprojevený (svayambhU), léčitel (cikitsaka), ochránce všech bytostí (sarvaprajAn nAtaH). Jelikož vím, že jsou svedené, podléhající vášním a nevědomé, učím konečné spočinutí, protože cítím neklid (nad jejich situací).“ Lotosová sútra zaujímá mezi texty mahájánové tradice stejně významné postavení jako Bhágavata Purána (Šrímad Bhágavatam) mezi vaišnavskými texty. Tato Purána zmiňuje Buddhu v textu 1.3.24 a Buddhu z jiné Kali jugy v 2.7.37. Garuda Purána 1.141.8 (vydání Venkatešvara) uvádí jméno Buddhova otce a syna (Šuddhódana a Báhula, neboli Ráhula) v linii králů Ikšvákuovy sluneční dynastie a Narasimha Purána 26.12 (vydání Parimal) uvádí, že Buddha byl synem Šuddhódany a posledním členem sluneční dynastie (zuddhodanAd budhaH budhAd vaMzo nivartate).

"Jednou z charakteristik mnoha mahájanových buddhistických textů je, že chválí prospěch získaný čtením, opisováním a jiným šířením toho konkrétního písma. Čtení těchto výroků pozdější generace buddhistů přivedlo k otázce - který text je nejmocnější? Tato otázka byla námětem debaty v Japonsku ve 13. století, když buddhistický reformátor Ničiren dospěl k závěru, že Saddharmapundaríka (Lotos pravého zákona), lépe známá jednoduše jako Lotosová sútra, je nejdůležitější ze všech buddhistických súter. Ničiren měl pocit, že poselství obsažené v Lotosové sútře je tak hluboké, že osoba musí jen pronášet Nám-mjóho-rengé-kjó (což lze přeložit různými způsoby, včetně "Odevzdávám se Lotosové sútře"), aby nabyla moudrosti a dosáhla osvícení, jak je popsáno na jejích stránkách." (zdroj)

Kromě toho je Buddha oslovován deseti hlavními tituly dokazujícími jeho božskost, které uvádějí Soothill a Hodous ve svém Slovníku čínských buddhistických termínů pod heslem "Deset titulů Buddhy": Ten titles of a Buddha: TathAgata; Arhat; Samyak-sambuddha; VidyAcaraNa-saMpanna; Sugata; Lokavid.; Anuttara; PuruSa-damya-sArathi; ZAstA deva-manuSyANAm; Buddha-lokanAtha, or BhagavAn.

Mnoho dalších titulů uvádí například Sukhávatí vjúha 2-3.

Nápadné podobnosti v zobrazování Buddhy v buddhistických textech a K???y v Bhagavad-gítě neunikly pozornosti učenců. K. N. Upadhyaya píše ve „Studiích o historii buddhismu“: „V překvapující podobnosti s Bhagavad Gítou je samotná podoba a atmosféra, v níž se Buddha zjevuje v Sad dharma Pundaríce, úžasně nadpřirozená. Jako vesmírná podoba Krišny v Bhagavad Gítě je zobrazen, jak vydává zářivé světlo oslňující nesmírný prostor od pekla po 18 000 oblastí Buddhů.“

V Bhagavad-gítě, starobylém sanskrtském textu obsahujícím transcendentní učení Šrí Krišny určené jeho žáku Ardžunovi, nacházíme velmi podobné tituly. Krišna je v ní opakovaně nazýván Bhagaván (Svrchovaný), Lókapitá; (Otec světa, 11.43, 14.4), Aja (Nezrozený, 4.6), Paraméšvara (Svrchovaný vládce, 11.3, 13.28), Purušóttama (Svrchovaná osoba, 8.1, 10.15, 11.3, 15.18, 15.19), Sarva Lóka Mahéšvara (Pán všech planet a dévů, 5.29) či Buddhir Buddhimatám (Osvícení osvícených, 7.10). Ardžuna Ho oslovuje jako Para Brahman (Svrchovaná realita, 10.12) a Višnua (11.24). Za Višnua (10.21), uctívaného následovníky Véd (Rgvéda 1.22.20), se prohlašuje i On sám. Obdobně v Lankávatára sútře (76) Buddha říká, že Višnu, Íšvara, Kapila, Ráma či Vjása patří mezi nesčetná jména Tathágaty (Buddhy). V Dašaratha džátace (461. v džátakovém kánonu) se přímo ztotožňuje s Rámou. Těchto paralel je ovšem mnohem víc.

Amitábhova (jap. Amida) bídža mantra je hrIH (Hari) a jeho dvouruká podoba Šo Kannon hrající na flétnu a s pavím perem ve vlasech je totožná s Vrindávana Krišnou. Je zobrazena například na Velké lucerně v Jakušiho (Bhaišadžja-guruově) chrámu Tódaidži v japonské Naře. V knize Seiroku Nomy The Arts of Japan Ancient and Medieval (1966) je popsána jako jedna z nejkrásnějších památek zlaté éry Nara buddhismu Čisté země z osmého století. Velká lucerna je 4,5 m vysoká. Význam ikony na Velké lucerně podporuje skutečnost, že byla použita na japonské známce. Amitábha je Ádi Puruša a Jeho první expanzí je Balaráma-Višnu (Amitájus zmíněný v sútře 28 Bhaišadžja-guruovy sútry). Ananta Balaráma jako ájurvédský Velký lékař Čaraka (nikoliv autor Čaraka-samhity) či Jeho expanze Dhanvantari plní stejné funkce jako Bhaišadžja-guru.

Amitábha a Amitájus mají také všudypřítomnou podobu, která je Pánem srdce (Hrit-íšvara, Paramátmá). Každou z této trojice purušů (trikáji, trojího těla Buddhy) lze nazývat Bhagaván nebo ostatními vaišnavskými jmény Boha v buddhismu Čisté země. V tomto chrámu byla uctívána i Jeho šakti Lakšmí pod jménem Kičidžo-ten (v Číně Kuan-jin, v Tibetu bódhisattva Avalókitéšvara, který v Mahá Karunikáčitta Dháraní oslavuje Hari-Haru, spojenou podobu Višnua a Šivy.

Související odkazy:
Buddha is Vishnu Narayana
Pure Land Buddhism (Andrew Holecek)
Buddhismus Čisté země jako vaišnavismus 1/10
Mahá Karunikáčitta Dháraní - info s odkazy - cs
Maha Karunikacitta Dharani - info with links - en
Four schools of Buddhism refuted by Vedanta-sutra
Lobsang Rampa: láma nebo podvodník? (Viktor Pavel)

Please support us: